LINDA SMRŽOVÁ (7.1. 2010 v Podolí/3,81kg/51cm)

Jsem šťastnou maminkou 3 dětí - Filip, 1998, Vojta 2002 a Linda, 2010. Díky Lindě jsem dočasně přišla o milou, příjemnou a naplňující práci na bazénu. Chybí mi pravidelný osobní kontakt s vámi rodiči, dětmi, kolegyněmi, kamarády. Nejvíce času se věnuji nekončící práci u počítače. Často odpovídám na otázky "jak se máme", "jak Linda roste" a často posílám fotky. To vše jsou důvody, které mě dovedly k nápadu, že si práci u klávesnice občas zpříjemním pár řádky na téma veselé - tedy rodinné. Vy budete vědět jak se máme a já zase budu mít pocit, že "jsem s vámi". Když budete mít chuť napsat, udělejte tak! Adresu jistě znáte: Tato emailová adresa je chráněna před spamboty, abyste ji viděli, povolte JavaScript

5.12. 2011 (23 měsíců): Obávala jsem se, že už v tomto roce nenapíšu, ale teď na sebe budu chvíli hrdá, protože se to povedlo! :-) Pomalu nám ubíhá čas adventní (nebo se vám zdá, že rychle?!?) a na dveře ťukají vánoce. Voňavé, sladké, pohodové, kouzelné, krásné...zkrátka takové, jaké je mám ráda. Vždyť je tolik času na jejich přípravu - tak se na ně těšte, postupně chystejte a nenechte se zmást shonem těch, kteří mají vánoce za "nutnost". Je to přeci škoda! Večer zapalte svíčku, obydlí provoňte vánoční vůní a když děti uložíte - únavu překonejte hrnečkem dobrého čaje, punče...nebo třeba kapkou medoviny! A bude vám hezky, příjemně, předvánočně:-) Jak vypadají naše dny? No pracovně! Co Linda? Ta se má nejlépe. Ač jsou děvčátka chváleny, že šikovnější než chlapci bývají - naše dáma ještě na nočník nechodí. Jsme v období, kdy mnohou volnější chvíli trávíme v rytmu - bobek - na záchod - nechci - nočník - nechci - bobek - a tak dokola. Někdy na to nemám - a naši slečnu ujistím, že má plínku a nic nacvičovat nebudeme. Zdá se to snadné - ale svlečenou dcerku donutit k opětovnému oblečení se - to není jen tak! Vyžaduje to rychlost, důvtip, pohotovost...a trpělivost. Ne vždy se sejde tolik mých předpokladů najednou! Občas to vypadá, že trénujeme na atletické závody - rychlé starty, otočky, běh, skok přes překážky, vytrvalost. Smích Lindu však přechází, když vidí velké maskoty - medvídek Haribo nebo jiné reklamní či zábavné kostýmy. Takže na čerty se dnes jen z dáli podíváme a večer si v klidu užijeme. Vám všem přeji aby děti a čerti hodní byli a Mikulášové aby něco pěkného nadělili:-)

13.9. 2011 (20 měsíců): Tak už jsou pryč letní prázdniny. Neuvěřitelné. A za dveřmi další vánoce! Malinko předbíhám, ale vím dobře, že než se po létě všichni srovnáme do všedních kolejí, bude to tak. Co jsme za uplynulé měsíce stihli? S koncem června je vždy hodně práce - a tak Linda začala cíleně odmítat počítač. Nechá mě vařit, prát, žehlit, zametat...ale běda když chci usednout k počítači a pracovat. Už spí jen jednu denně, a tak ubylo klidu na soustředěnou pracovní činnost. Dohánět lze jedině v noci a to není jen tak. Kdy to dospat? Kdo ví, poraďte! Od května malá běhá po svých a svět pro ni dostal nový rozměr - dlouho toužila po každém schodu či nerovnosti v blízkém i vzdáleném okolí. To už nás naštěstí opustilo. Nejednu z návštěv jsme strávili právě u vstupních schůdků, dál jsme se zkrátka nedostali. Dnes už Lindu naštěstí nechá v klidu i pootevřená branka ke schodišti. Zdokonalila se také v mluvení - je výřečná jako správná ženská. Díky bratrům zvládá i slovní obraty nám dospělým neznámé - od názvů sci-fi postav až po technické názvosloví. Ovládá říkačky a písničky, vybrané vyžaduje opakovat do nekonečna - to pobyty s LaVODOU ji v tomto směru neuvěřitelně posunují! Bravurně uděluje pokyny, jasně vyjádří své přání, potřeby, touhy. A také nesouhlas. První výstavní hysterák nás potkal na dovolené, před hračkářstvím. Za to, že jsme kočárek nekoupili. Dobře nám tak - sledovala nás celá alpská víska. Asi si nás budou pamatovat...A jinak? Léto se nám libilo, dobře se nám dařilo. Pravda je, že jen díky Lindě se občas zastavit zkrátka musím a dny jsou pak i jiné než pouze pracovní. Všude jezdím nejenom s notebookem, ale také s ní - a tak je potřeba jít na procházku, jít se najíst, zpívat, číst si a tak. Asi každá pracující maminka na MD mě pochopí. S rozjezdem školního roku se vrátil režim našim chlapcům, takže větší část dne probíhá v klidu - ovšem nastává problém s hlídáním, protože všude už se s běhajícím a mluvícím dítkem jít nehodí. Nakupovat s Lindou je náročné a cokoliv zařizovat nepředstavitelné. Ovšem svěřit ji do něčí péče - byť dočasné - se mi zatím stále nechce :-) Uvidíme, jak dlouho to ještě vydržím! :-) Mějte krásný podzim!

28.2. 2011 (tedy bez týdne 14 měsíců!): Konec loňského léta splynul s přípravou podzimních kurzů. Je to vždy náročné období - začátek školního roku, po prázdninách se dostat do tempa dá zabrat nejenom dětem! Než jsem se rozkoukala byly tu Vánoce, hory, zimní kurzy, jarní prázdniny a teď příprava již jarních kurzů! Letí to...a ano, Linda stále roste! Nelze to zastavit...škoda. Vánoce byly kouzelné...sledovala se zářícíma očičkama výzdobu - svíčky, světýlka, hvězdičky, stromeček. Štědrý den zodpovědně prospinkala aby byla čilá na večer. A také že ano! Vstala právě ke koledám a rozsvěcujícímu se stromečku. Dlouho vše jen sledovala...pak objevila mašle, stužky...papíry...a nakonec i dárky. Vyhrál zpívající hrnec s pokličkou :-) Až v dalších dnech došlo na ostatní hračky. 25.12. začala naše slečna konečně lézt po čtyřech. Aktivně si pak užívala i zimu. Zažila jízdu lanovkou a alpské panorama pod modrou oblohou...věřím, že jsme jí tak trvale vložili do srdce lásku k horám. Ostatně jsem na tom pracovala již v těhotenství - něco jsem se jí po alpských kopcích nanosila!!! V Jizerských horách si užila boby - tedy spíše takový "trůn" na sníh. S opěradlem, popruhy a pěkně širokou, stabilní základnou. Všem doporučuji! Zatímco kluci jezdili na snowboardech, my jsme se kochaly v okolí sjezdovek. Samozřejmě jsme oslavili i Lindy první rok - pěkně pod dohledem rodiny. Dort ji zajímal jen do té chvíle, dokud prskala fontánka, hořela svíčka. Pak ji dlouho zajímal jen balónek plněný heliem. Až po dlouhé době došlo na dárky. A z těch vyhrála panenka! Malé miminko. Linda hned věděla! "Mimi hají" "Mimi papá" "Mimi houpy, houpy" Příroda to malým slečnám nadělila hluboko do "výbavy" :-) U nás totiž žádná panenka nikdy nebyla, neměla to kde odkoukat. Nedávno podědila další panenky, kolébku, malou autosedačku - celá zářila! Od té doby vede miminko největší, které sama sotva unese. Několikrát denně ho soustředěně krmí malou lahvičkou, ucpává mu pusinu dudlíkem. A při tom mluví...hodně. Nejčastějším povelem je však "Mamííí !" Nenechte se mýlit - není to jen "rozotmilé" oslovení maminky - je to jednoznačný pokyn nejblíže stojící osobě: Vem mě! Zvedni mě! Nebaví mě to tu! Chci pít, spát, jíst...! Ostatně jídlo souvisí s dalším častým výrazem: "Mňam, mňam?!" Tím je myšleno...ty něco jíš? Je to dobré? Dáš mi také?

22.7. (6 měsíců, 2 týdny): 6.měsíční prohlídka - 7kg/69cm. A stihli jsme toho hodně! Jak jsem psala naposledy - chystali jsme se na podvodní natáčení. To bylo v červnu a dali jsme to hned 2x. V Karlíně - to mě Linda nepotěšila, protože si ve vodě poplakávala. Tak jsme to zkusili nahradit v dalším natáčecím termínu a to na Černém Mostě. Kdo bazény zná, ví jaký je v prostředí rozdíl - a tam se nahrávka povedla! Zakrátko jsme odfrčeli na pobyt ve Zvířeticích, kde Linda navázala na vodní hrátky - zkoušli jsme hodně nového. Ono vám to nedá - nezjišťovat co by se dalo a nedalo a "kdy už". Takže je takovým "modelovým miminkem" i pro kolegyňky. No, na někom novinky a postřehy zkoušet musíme a na vašich dětech by to přeci nešlo! :-) Také něco "ze sucha"...poslední dny se Linda zdokonaluje v přetáčení na obě strany a začíná "cestovat po zemi". Bráchové z toho mají legraci - tu se vtěsná pod stolek, jindy se nerozmotatelně zaklesne pod hrazdičku s hračkami, ráda šťourá do krbové mřížky ev. brousí drápky o košík s dřevem. Objevila nožky a ráda si je ochutnává. Často si soustředěně plácá do stehen a zdlouhavě vypráví - v různých tóninách a různé hlasitosti...že by první náznak budoucí ženské výřečnosti? Je uchechtaná a s klukama to "koulí" - sotva je vidí, už čeká lumpárnu, blýská se jí v očích a "šije jí celé tělíčko". Mladší brácha Vojta to vyhrává na celé čáře - mrknutím oka ji rozvýská a konečně je tak v něčem úspěšnější než starší Filip a patřičně si přízeň malé sestřičky užívá. Snad to není tím, že bude stejně "svá" jako on!!! Mimochodem - tento týden jsme se vrátili z Chorvatska. Ač tam byla více-méně stále nahá, žádná příhoda se stolicí se nekonala. Jen jsme se vrátili a dceru oblékli...opět TO dělá tak, že jí to z plíny utíká předem, zadem i kolem nožiček. Dovolenou trávila v golfovém kočárku s výhledem do všech stran a ve společnosti mnoha dospělých i dětí, které byly připraveny chovat, vozit, věnovat pozornost. Ochutnala i moře a to doslova. Po 3 dnech si zvykla a vodu si neuvěřitelně užívala. Stále kojíme a dobře spíme. Jen ta horka by taková být nemusela! Užívejte prázdnin a dětí i vy!!!

19.5. (4 měsíce, 2 týdny): Uběhl další měsíc - čas se už opět zrychlil. Kde jsou dny, kdy jsme byly doma, zapadané sněhem! Dávná minulost...teď už vše kvete, je na co se dívat. A že Linda objevuje! Nejprve prstíky - ty jsou úžasné. A je jich tolik! Stále mi nevěří, že je nemůže dostat do pusiny všechny. Ale možná že jednoho dne to "dá". Často zkouší prsty v puse "protáhnout"...to je pak má až v bříšku a hádejte co dělá? Blinká :-) Takže se stále převlékáme a já nevypadávám "z rytmu". K tomu se přidává přebalování s kompletní výměnou "outfitu". Ona totiž Linda dělá dost věcí důkladně...Zrovna včera to bylo i s převléknutím celé velké postele. (já vím, že děti do postele k rodičům nepatří. Ale vstávejte s rozedněním, když do noci pracujete...:-)) Kromě ručiček objevila také hračky - a začala z toho všeho šilhat. Doufejme, že se jí oční svaly zpevní a pohled srovná. Už se nám srovnala i výrazná predylekce hlavičky. Zkusila jsem si tak praxi s Vojtovkou. Byla jsem překvapená, jak rychle se výsledky dostavují. Začly jsme ve třetím měsíci a zlepšení bylo znát cvičení od cvičení (tedy od přebalování k přebalování...3-4x denně). Minulý týden jsme byly z péče fyzioterapoutky propuštěny. Pravda je, že se u toho malá zlobila, ovšem jsem maminka typu "sportovního", takže co nás neporazí, to nás posílí a vyšlo to. Také máme za sebou první černá rána...taková ta po noci, kdy máte pocit, že jste oči nezamhouřili. Zatím to bylo vždy spojeno se změnou počasí a další noc byla opět klidná. No, noci jsou klidné vždy. Je to spíš nespokojenost nad ránem, kdy já ještě potřebuji spát a Linda se odmítala přidat a nedala se přemluvit ke spolupráci. Manžel ji posílal do vany, já se ji chystala odložit do popelnice. Aspoň ústně jsme vyhrožovali. Moc nám nevěřila a babičky nám to pak spočítaly. Ale co je doopravdy důležité, LINDA UŽ PLAVE! Nejenom doma, ve vaně. Už zkusila i bazén a moc se jí tam líbilo. Zvládly jsme i fotky udělat! Byl to radostný návrat a já jen doufám, že jí nadšení vydrží i do příštích dnů, týdnů, měsíců...a let. V příštím týdnu budeme v kurzech natáčet, takže se hned přidáme :-)

14.4. (3 měsíce a 1 týden): Jo, brusle...jak čas běží a cítím se lépe, zvládám i více práce a ta není nikdy hotová. Takže na další aktivity opět volna nezbývá a je potřeba vše plánovat. S rozjezdem jarních kurzů vyrážíme čím dál častěji na bazény. Ranní odjezdy jsou vždy s otazníkem co doma necháme a v kolik kam dojedeme. Postupně do Lindiny tašky přidávám náhradní kousky oblečení, přesto vždy něco chybí. Díky horku u bazénu v Karlíně se zvládáme sprchovat chladnou vodou - bez toho se tam nedá být! Teď už chybí jen skočit do bazénu...však se nám to blíží:-)  Také máme za sebou první výlet - velikonoce jsme strávili v Jizerských horách. 2 celodenní výšlapy Linda prospala a nechala se vzbudit jen na kojení v teple restaurací, ovšem to přebalování pak stálo za to!!! 3 ženy jsme s ní měly plné ruce práce abychom ji v daných podmínkách svlékly a zůstal čistý alespoň obličej!!! Jednorázovou plenku sice vyhodíte, ale vyprat oblečení vás nemine. A že ho madam zmazala důkladně a ve všech vrstvách! Nicméně mě těší, že nám snad roste další milovnice hor v balení jarím, letním i zimním:-) Co jinak nového? Máme za sebou 3měsíční kontrolu - 5,5kg/64cm, pochvala, ale čeká nás trocha rehabilitace. Také máme čerstvě naušnice. Podlehla jsem babičkám, udělala jim radost a z našeho miminka je hnedle malá slečna. Něco pro vaše pobavení? Mám...to takhle pracuji, pracuji...za oknem prší...ven se mi nechce. Ještě, že máme tu zahradu, malá spí na vzduchu...a jak dlouho si spinká, to je prima, udělám hodně práce...JENŽE SPALA V KOČÁRKU BEZ PLÁŠTĚNKY!!! Po 3 hodinách z něj kapalo, louže na krytu korby, mokrý, místy "jen" vlhký fusak. Linda byla ještě suchá, ale já nad sebou kroutila hlavou...hlavně, že měla vysílačku s nabitými baterkami! Já vážně čekám na ty dny slunečné...prostě je k přežití potřebuji!!! (možná i Linda...)

16.3. (10 týdnů): Linda roste snad z hodiny na hodinu. Stále hodně spí..."dá" už i 8-9 hodin v noci. Až se začínám obávat o mléko. Ale buďte ji... to bych byla sama proti sobě. Uznejte...! Je to stále pohodové miminko - směje se na celý svět, je vděčná za každou pozornost. Nevěrnice jedna. Když je napapaná, nebolí bříško a ještě ji rozbalím z plenek...položená na ovčí kůži...vypráví své libé pocity z plných sil. Někdy už tak hlasitě, že se sama sebe leká. Když se trefí pěstičkou náhodou do pusiny, pochutnává si. Horší je to prstíkem do oka, případně když si sáhne do krčku...to pak blinká, kouká a nechápe, co se to děje. Také psala kamarádka, že kolem nich prošly rotaviry - prostě střevní nevolnosti. Kolem našich chlapců se také šmrncly...zda i Lindu "dostaly", nevím. Každopádně v pátek, kde jinde než na bazénu, se vyprázdnila tak důkladně, že domů jela jen v bodíku s krátkým rukávem, omotaná plenkou a zapnutá do fusaku autosedačky. Věřte mi...normálně chodí oblékaná přiměřeně počasí...!!! Také mám za sebou první slzy kvůli dětské vysílačce - že jí došly baterky jsem si všimla až když jsem malou slyšela ze zahrady přes dvoje dveře! (No jo, měla jsem oči jen pro obrazovku monitoru...) Už po první chvíli kojení však vypadala opět spokojeně a vyrovnaně. Snad mi odpustila. Do péče se aktivně zapojují i naši kluci, obdivují ji, smějí se jí, škádlí ji, podávají dudlík, chovají, houpají...svlékají, oblékají, masírují...jen přebalování zůstává s jistotou na mě. Občas zkouší zaměnit školní povinnosti za péči o Lindu - ale to jim neprochází. Zatím :-) Také se musím přiznat, že pokukuji do zrcadla a vím, že bych měla opět něco "dělat" pro své tělo. Kluci si záhy užívali dětských koutků, neboť jako lektorka power yogy jsem ani jinou možnost neměla a doma jsem nemohla vydržet. Tentokrát je to jiné - nechce se mi nikam "do světa". A tak vyhlížím to jaro a těším se na brusle - to bude má cesta zpět ke kondici. Tentokrát žádná tělocvična, ale zdravý vzduch a pohyb k tomu. Už aby to bylo!26.2. (7 týdnů):Dnes má již téměř 5kg, stále je krásná, hodná. Ví, že maminka má spoustu práce a že noc je na odpočinek nejzdravější. Dopřává mi až 5-6 hodin nerušeného spánku! Potom je ale hladová. Nezkušeným prozradím, že není rozdíl mezi hladovým chlapečkem a holčičkou:-) Neví "kdy má dost" a tak následně blinká při každém pohybu, něco přidá do plenky a opět doplňuje do bříška. Převlékáme a přebalujeme. A protože sil ubývá rychle, vyhrává únava a opět spinká. Počasí už přeje, a tak uléhá do kočárku v pomalu se probouzející zahradě. Letos se moc těším na jaro. Porod byl rychlý, ale náročný. Jak jsem psala, lékaři s námi měli plné ruce práce. Byla jsem mile potěšena atmosférou, kterou na porodním sále v Podolí přesto dokázali vytvořit. Jistě, líbil by se mi intimní zážitek klidného porodu v kruhu rodinném, ale na to nemám odvahu, není to má "cesta".  A navíc - manžel by mě asi "zabil" :-) Vzhledem k průběhu porodu nedošlo ani na připravenou hudbu, masáže, oleje, ...Příroda plánuje po svém, neptá se. Je-li výsledkem zdravé miminko, jste štastní i tak! A s Lindou si vše vynahrazujeme nyní.

Těhotenství bylo krásné a pohodové, bez potíží. O třetím miminku jsme neuvažovali, ten "nápad" přišel až po několika smutných událostech v rodině. Zdá se to být dobrým lékem! Pozornost se upřela k budoucnosti. Musím přiznat, že pravdou je, že každé těhotenství JE jiné. Minimálně po stránce emoční. To první bylo "samozřejmé"...děti jsme chtěli. To druhé bylo "srdeční"...neležela jsem v knihách a časopisech, už jsem měla zkušenosti, mnohem více jsem vnímala své pocity a své tělo. A to třetí...to je dar z nebe. Nádherný a hýčkaný. Snad hraje roli věk, rozum, zkušenosti? Určitě také vědomí, že víckrát už zřejmě těhotná nebudu :-) A navíc - tentokrát jsem miminko očekávali čtyři - a to je velká zodpovědnost, nezklamat!